Národní park Stora Sjöfallet | Stora Sjöfallets nationalpark (video)

Stora Sjöfallet je národní park v kraji Norrbotten v severním Švédsku, ležící v municipalitách GällivareJokkmokk. Národní park má rozlohu 1.278 km², a je tak třetí největší ve Švédsku. Nachází se asi 20 kilometrů nad polárním kruhem.

Jezero Kårtejaure a potok Njabbejåkkå viděný z hranice lesa nad Suorva (autor Grapetonix, zdroj Wikipedia)
Jezero Kårtejaure a potok Njabbejåkkå viděný z hranice lesa nad Suorva (autor Grapetonix, zdroj Wikipedia)

 

Tato oblast byla vyhlášena národním parkem v roce 1909. Národní park je součástí laponské oblasti. Stora Sjöfallet je součástí soustavy Natura 2000, což je soustava chráněných území v Evropské unii.

Když byl národní park v roce 1909 vytvořen, tak hlavní důvod pro vyhlášení byl velký vodopád nazýváný v sámštině Stour Muorkkegårttje. Velké vodopády v srdci parku patřili v minulosti k nejvýkonnějším a vizuálně nejnápadnějším v Evropě, ale poměrně brzy poté, co oblast získala ochranný status, vláda povolila rozvoj hydroelektráren na vodopádech, což (s výjimkou pár dní v roce) způsobilo dramatický pokles jejich průtoků a poškození břehů jezera Akkajaure.

Pohoří Akka (autor Arvelius, zdroj Wikipedia)
Pohoří Akka (autor Arvelius, zdroj Wikipedia)

 

V dalších letech se v této části parku objevilo vedení napětí, silnice a štěrkové břehy. Již v roce 1960 byl status národního parku zpochybněn v důsledku těchto závažných změn. Dnes už oblast vodopádů není součástí národního parku. Jezero Akkajaure, který rozděluje park na dvě části, je dnes umělé.

Název parku pochází z pěti stupňového vodopádu na řece Lule. Každý z pěti stupňů byl pojmenován po mužích, kteří byly důležití v historii Laponska. První muž je SG Hermelín (Hermelínův vodopád), který byl velkým podnikatelem v průmyslové historii Norrbotten. Lars Levi Laestadius, zakladatel Laestadianism, a Düben, lékař a autor knihy „Om Lappland och lapparne“, dává jméno dalšímu. Poslední dva stupně byly pojmenovány podle Carla Antona Petterson, který byl osobou, která popsal Sjöfallet Stora Švédům a podle Henrika Adolfa Widmarka, který byl silně spojen s horami Laponska.

Hory vznikly asi před 400 milióny lety, když se srazily dva kontinenty. Moře mezi nimi zmizelo a sedimenty mořského dna byly slisovány do pohoří. Dnes můžeme vidět stopy vytvořené v době ledové, např. čelní morény a skalní výchozy vyleštěné ledem.

Části parku, který se nachází jižně od jezera Akkajaure, kterým je park rozdělen, dominuje hora Áhkká, která je také nazývána „královnou Laponska“ nebo horou „Nils Holgersson podle příběhu Selmy Lagerlöfové. Nižší kopce v jižní části parku jsou pokryty jedlovými lesy. Severně od jezera je hora Kallaktjåkkå, která má na severu úzké a hluboké údolí Teusa.

V parku je nejvyšší vrchol 2.015 m nad mořem a je součástí horského masivu Áhkká, která má celkem 13 vrcholů a 10 ledovců.

Globální oteplování způsobuje každoroční tání ledovců o 10 m.

Květena je jedním z důvodů, proč se oblast stala národním parkem. Krystalinikum je chudé na vápence, což má za následek velké plochy pokryté břízou trpasličí. V parku roste také spousta lišejníků.

Z celkového počtu asi 400 druhů rostlin, které lze nalézt v horách, jich asi polovina byla nalezena v Národním parku Stora Sjöfallet. Příkladem je jeden druh písečnice (Arenaria humifusa). Od poloviny července do konce srpna lze parku nalézt ostružiník morušku, nazývaný také „zlato Laponska“.

V parku bylo pozorováno asi 125 různých druhů ptáků. Z běžných druhů to jsou kulík zlatý, linduška luční a bělořit šedý. Může tu být také spatřena koliha malá, chaluha malá, orel a káně rousná a s trochou štěstí lze vidět i neobvyklé druhy jako husa malá, raroh lovecký a puštík vousatý. Na východě hraničí s parkem Sjaunja, největší ptačí rezervace ve Švédsku.

Savci, které tu člověk může zahlédnout jsou jsou sob, los, liška, hranostaj a králík. Mezi nimi jsou nejčastější soby (v oblasti leží jejich dvě samské pastviny). Z vzácnějších druhů, které lze pozorovat, tu jsou rys, rosomák, liška polární a medvěd hnědý.

Velké rozdíly v nadmořské výšce mají za následek velké rozdíly v porostu, například se tu vyskytuje (primární) prales, horský březový prales, holé hory a balvanové pole. V kotlinách se například nachází upolín a oměj, zatímco pryskyřník ledovcový, sněhule severní a bělokur horský mají raději vyšší nadmořské výšky.

Do národního park se dá nejjednodušeji dostat ze silnice od Porjusu. Cesta vede přes Vietas a pokračuje na západní konec parku. Nejvhodnější doba pro návštěvu je mezi březnem a zářím, ale lze jsem přijet i jindy.

Severní částí parku prochází populární turistická trasa Kungsleden. V jižní části parku nejsou ani stezky ani chaty.

V některých částech parku lze nalézt chatky. Ubytovat se jinak dá ve Vietas a v horském středisku Stora Sjöfallet. Aktivity, které jsou nabízeny, jsou rybolov, lyžování, jízda na sněžném skútru, turistika a lezení v ledu.

Existují zde zvláštní pravidla pro turisty, kteří navštíví park. Například je zakázáno:

  • lov, lovení ryb nebo chytání hmyzu.
  • trhání nebo vykopávání rostlin.
  • lámání větví nebo poškozování živých i mrtvých stromů a keřů.
  • sběr minerálů.
  • jízda motorovým vozidlem mimo silnice.
  • jízda na koni nebo se psem (v některých obdobích je pes, pokud je na vodítku, povolen).
  • létání v údolích nebo níže než 300 metrů nad zemí.

Nicméně je povoleno sbírat suché větve na oheň. Každý také může také sbírat bobule a houby.

[wpgmza id=“26″]

 

Čerpáno z Wikipedie

Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

1 komentář: „Národní park Stora Sjöfallet | Stora Sjöfallets nationalpark (video)

  • Profilový obrázek
    2015-09-21 (20:26)
    Permalink

    Zajímavý článek, ale je tu pár zásadních nepřesností…, především poloha je mnohem severnější. 20 km severně od polárního kruhu sice leží Jokkmokk, Stora Sjöfallet je asi o 100 km severněji (N 67 st 33 min ), a to včetně nejjižnějšího bodu na hranicích se Sarekem. Žádné „horské středisko“ v Stora Sjöfallet není, víceméně jen elektrárna a spousta ostnatého drátu, pro turisty jsou jen STF chaty a to Ritsem a Vakkotavaara na severním břehu, Saltoluokta a Ahkká na jižním a chata u jezera Teusajaure na severu. Omezení letů jsou minimální, Fiskflyg má základny v Ritsemu a na Vietasu a lze s nimi letět na mnoho míst v rámci Stora Sjöfallet a Padjelanty (mají nějaké povolené koridory), vyloučeno je jen překročení hranice NP Sarek, kde jsou pravidla ochrany nesrovnatelně přísnější.

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *