Kvenové, finská hrozba

Snad každý už někdy slyšel o Sámech. Říká vám ale něco název Kvenové? Kvenové jsou původem etniční Finové žijící v Norsku, konkrétně v krajích Finnmarka a Troms. Norsko, dnes velmi bohatá a pokroková země, kde by chtěl žít každý, má ve svých dějinách (a ne zas tak vzdálených) pár smutných až děsivých kapitol. O jedné z nich pojednává tento článek.

Kvenové v 19. století. Mladík pomáhající dojit soba. | Zdroj Wikipedie
Kvenové v 19. století. Mladík pomáhající dojit soba. | Zdroj Wikipedie

Kvenové přicházeli do výše zmíněných oblastí od počátku 18. století a v následujícím 19. století ve dvou masových vlnách (Finsko už nepatřilo Švédsku, nýbrž Rusku, a člověk pevné objetí matičky Rusi jaksi těžko snáší). Norové je viděli rádi, protože Kvenové se odvažovali usazovat na neosídlených místech severu, kde bylo zemědělství považováno za dopředu prohraný boj, a dařilo se jim tam pěstovat plodiny a žít. Kvenové žili v pohraničních oblastech jako poddaní norského krále, a pomáhali tak pevně vytyčovat hranice norského území, tak daleko na severu tehdy ještě nevyhraněného. Do poloviny 19. století vidělo Norsko Kveny rádo – byli pracovití, schopní a přispívali k rozvoji země. Stejně dlouho – do poloviny 19. století – neměl nikdo problém ani se Sámy. Norové je respektovali jako původní obyvatele a poskytovali jim výhradní právo na přírodní zdroje v Sámy obývaných oblastech. Sámové příchod Norů a Kvenů na své území zpravidla tolerovali.

Ve zhruba polovině 19. století však přichází norské národní hnutí a začíná se budovat norský národní stát, jehož ideou bylo „jeden národ, jeden jazyk“. Všechny etnické menšiny v Norsku byly najednou považovány za méněcenné. Nejvýše stáli Norové, pod nimi Kvenové a úplně dole Sámové. S rozšířením eugeniky a teorií o rasách se na tato dvě etnika nahlíželo jako na cizince a začaly jim být připisovány vlastnosti jako divokost, nemorálnost, neschopnost práce či agresivita. Jediným způsobem, jak šlo Kveny i Sámy „pozvednout“, bylo udělat z nich Nory. Započalo období politiky tzv. norvegizace (fornorskningspolitikk), které trvalo až do druhé poloviny (!) dvacátého století.

I dnes byste potkali na severu Skandinávie lidi, kteří takto bydlí, a to minimálně přes léto.
I dnes byste potkali na severu Skandinávie lidi, kteří takto bydlí, a to minimálně přes léto.

Úřady se tedy nesnažily etnika vystrnadit ze země, nýbrž asimilovat do jediného národa. V severním Norsku byly zakládány internátní školy, kam museli sámští rodiče pod hrozbou vězení posílat své děti na jakousi převýchovu. Ve škole děti nesměly mluvit jinak než norsky, výuka probíhala v norštině a domů se dostaly většinou na jeden víkend v měsíci. Takto byly zpřetrhány vazby s původní kulturou. Učitelé dokonce z tzv. finnefondu (Finn bylo běžné označení Sáma, proto Finnmarka) dostávali příplatky za počet ponorštěných dětí. Sámové však přesto měli alespoň občas nějaké vlivné patrony, kteří jim mohli sem tam pomoci. Na rozdíl od Kvenů, kteří představovali den finske fare – finskou hrozbu.

Sámové a Kvenové totiž žili hlavně v pohraničních oblastech a Norsko se bálo, že nenorské obyvatelstvo může Švédsko či Finsko (součást Ruska, takže vlastně Rusko) využít jako záminku pro připojení těchto území. Od nomádských Sámů totiž vybíralo daně jak Norsko, tak Švédsko a oba státy je považovaly za své poddané. V polovině 19. století se zahraniční politiky obou států orientovaly protirusky, takže hranice s tehdejším Finským velkoknížectvím byly obzvláště citlivé. A nejen to, z Kvenů se náhle stala pátá kolona, potenciální nepřítel, který mohl šířit vliv Ruska. Z původní ruské hrozby se tak stala finská hrozbaden finske fare.

Po hrůzách 2. světové války se od politiky norvegizace pomalu upouštělo, ale když v 70. letech nastal konečně obrat, kvenská a sámská identita a povědomí o vlastní kultuře už téměř vymizely. V dnešní době se v celé Skandinávii klade na podporu původních obyvatel velký důraz a ze státních rozpočtů na to plyne i spousta peněz. Za původní obyvatele jsou však považování jen Sámové, Kvenové ne. Sámové mají vlastní oficiální vlajku, hymnu, parlament i zástupce v norském parlamentu. Kvenové o uznání svých práv a podporu své kultury stále ještě usilují.

Do zachování tradic, hodnot, kultury a národu Sámů se investují obrovské sumy jak v Norsku, Švédsku, tak Finsku, ale co Kvenové?
Do zachování tradic, hodnot, kultury a národu Sámů se investují obrovské sumy jak v Norsku, Švédsku, tak Finsku, ale co Kvenové?

Zdroj

  • POKORNÁ, Michaela. Volba kmotrů v multietnickém Storfjordu v kontextu norské menšinové politiky 1859–1900. In: KOVÁŘ, Michal, HINGAROVÁ, Veronika, HUBÁČKOVÁ, Alexandra. Sámové. Jazyk, literatura a společnost. Pavel Mervart, 2009. ISBN: 978-80-86818-99-3

lucie.podhornaLucka studuje v Brně švédštinu a Švédsko má procestované z jihu až na úplný sever. Cestuje ráda jen s kamarády, bahotem, foťákem a na stopa, protože tak člověk svou vysněnou destinaci pozná daleko lépe, než za okny hotelu. Překládá, tlumočí, zkoumá světovou historii, chtěla by ochutnat spettekaka, napsat úspěšně diplomku a stát se odbornicí na Švédsko.

Related Post

 
Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *