Klättring, nebo-li lezení

Sedíc v borůvčí, přerývavě lapám po vzduchu a snažím se najít vyražený dech. Z ruky, ve které pořád ještě držím ulomený chyt, mi kape krev. V hlavě mi neběží celý život, jako spíš myšlenka: „Cos to udělal Pepíku? Hezký…“

Hezčí kus na vyražení dechu jsem si vybrat nemohl
Hezčí kus na vyražení dechu jsem si vybrat nemohl

 

To byl zase jednou boží nápad, když se po pár dnech udělalo hezky, tak že si po práci zajedu zalozit na skály, co jsem viděl po cestě. Teď si i řikám, že je vlastně dobře, že ty velký byly docela mokrý a šel jsem hledat nějaký bouldry, protože kdyby mi zvostal chyt v ruce někde v 15 metrech nad zemí, tak by to nebyla taková sranda jako tady.

Tady jsem jen strávil notnou chvíli hledáním něčeho, co bych mohl zkusit vylézt, další notnější chvíli jsem věnoval čištění cesty, pak pár malejch pokusů jestli na to vůbec mám a pak ten jeden, kdy jsem chytnul startovací spoďák a ozvalo se jen lehký lupnutí a já si poslal plnou silou, přímo na hrudník, asi tak dvoukilovej kus žuly.

Jo a ta krev, tak ta je z palce. Před pár dny jsem se do něj říznul a zatím co čepel nože projela jen skrz kůži, tak kámen se zaryl až do masa. No, zkrátka jsem spráskanej jak pes a raději to balím a jdu si užít asi kilometrovou procházku lesem na jihovýchod, protože tam někde jsem nechal auto, kolem je klid a mír.

Tenhle článek bude celý o lezení ve Švédsku, protože třeba v sousedním Norsku jsou na tom mnohem lépe. Hrozně hezky o tom píšou Kačka s Honzou co jsou někde na Lofotech. Hlavně jim závidim, že jsou na to dva. Já jsem sám a tak jsem si udělal pro sebe malý bezpečnostní pravidlo: Ve chvíli, kdy myslím na to, že by lezení nemuselo skončit dobře, jdu od toho.

Problémem je, že drtivá většina lezeckých oblastí v království je buď na jihu, nebo na pobřeží. Zkrátka, tak daleko, že se tam po práci jen tak nedostanu. Přes léto to tu taky není žádná hitparáda, protože jsou všude komáři a řeknu vám, že když držíte maličkej chyt a do každého prstu vám bodají aspoň dva, ale většinou i víc komárů, tak vás to dlouho bavit nebude. Takže ideální na lezení ve vnitrozemí jsou měsíce duben-červen a září-listopad.

Nepostradatelná výbava je kartáček (nebo spíš klidně velkej kartáč) na čištění a maglajz. Sice nejsem zastáncem magnézia venku na skalách, ale zase se mi nechce čekat několik dnů, než skála, na které byl mech, proschne a půjde po ní lézt, takže to prostě používám s mírou a uvážením.

Jedna z nejdůležitějších pomůcek, kartáček
Jedna z nejdůležitějších pomůcek, kartáček

 

V praxi to pak vypadá tak, že cestou do práce koukám po skalách a velkých kamenech a když se pak udělá hezky, tak si vezmu věci, zaparkuju někde poblíž a jdu do lesa. Spoustu času zabere už jen to, že chodím od kamenu ke kamenu a hledám, jestli jsou tam nějaké chyty a jestli není dole moc kamenů, až budu padat. Když něco najdu, vylezu nahoru a zjistím jestli půjde cesta dolézt celá, pak teprv vyčistím chyty a pustím se do vlastního lezení. Super je, když třeba po dvou hodinách čištění a několika marných pokusech zjistím, že je to nad moje schopnosti a tak se akorát spakuju a jdu dál.

Nikde nikdo jen ticho, klid a radost z pohybu
Nikde nikdo jen ticho, klid a radost z pohybu

 

Občas mě přepadne i touha vylézt si něco většího a užít si výhled, na to si ale vybírám od pohledu nejlehčí cestu a vždycky si dávám pozor, aby to šlo i někudy bezpečně slézt (nebo spíš sejít) dolů.

Jediné, na co si dávám majzla je, aby v okolí neprobíhal lov a abych nelezl v chráněné oblasti.

Jinak to je pořád jedna a ta samá pohádka… tam kde nejsou lidi, nejsou ani nesmyslný, malicherný a hloupý zákazy a problémy.

Užívejte si
Pepa

pepa.horakPepa se narodil a vyrůstal v Praze, po 1. semestru skončil vysokou, pár let prodával v krámku a aby úplně nezcvoknul z města, tak si začal plnit svoje sny. Ke štěstí mu stačí málo, a tak je překvapivě často šťastnej. Skáče na kole a lyžích, leze po horách a skalách, chodí na slacklajně a kácí stromy. Jeho filosofie je prostá: Pokud máte kolem sebe dobrý lidi, zažíváte dobrý věci. Pokud máte kolem sebe špatný lidi, měli byste se poohlédnout po jinejch.

Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *