Kamenné klenbové mosty na cestě Karl Johanväg

Když jsem v srpnu loňského roku jel za kamarády do Trondheimu, tak jsem se snažil zdokumentovat vše co mě na této trase mělo potkat. O některých místech jsem věděl, o některých ne a jedním z nich byly staré kamenné klenbové mosty na historické cestě Karl Johanväg, která je i součástí poutní cesty ST:Olavsleden ze Sundsvallu do Trondheimu.

Vyjel jsem velmi brzy ráno ze švédského Sundsvallu a měl jsem před sebou něco málo kolem pěti set kilometrů v autě z východu Švédska, tedy od Botnického zálivu až na západ Norska, tedy k Norskému moři, s cílem v Trondheimu. Nic mě netlačilo, kluci mě čekali až k večeru se zásobou piv pořízených ještě ve Švédsku, za lepší penízky. Tady upozorňuji, že poslední Systembolaget na švédské straně je ve městě Åre, pak už si až na norské hranice neškrtnete.

Cestu jsem si tedy náležitě užíval a nejvíce potom právě za zmíněným nejznámějším švédským zimním střediskem Åre. Jen pár kilometrů od města proto opouštím silnici E14 a mířím po silnici 322 severovýchodně k největšímu švédskému vodopádu Tännforsen, kde si dělám delší pauzu a vše detailně mapuji. Přemýšlím zda se vrátit zpět na E14 a jet přímo na Trondheim nebo pokračovat po silnici 322 a poznat trošku zapadlejší část Švédska, kde rozhodně neočekávám velkou dopravu a tak mé neustále zastavování na krajnicích a focení všeho co se hne, nebude nikomu vadit. A dobře jsem udělal.

Nejenom, že zdejší krajina na mě působí doslova magicky a čerstvý vzduch mě doslova nabíjí energií, ale po chvíli zjišťuji, že jedu po historické cestě Karl Johanväg, která je mezi Norskem a Švédskem a navíc je i součástí poutní cesty ST:Olavsleden. Když si to na totálně prázdné cestě jedu šedesátkou a kochám se okolím, tak si všímám, že po levé straně je nějaký starší kamenný most. To je něco pro mě a ihned odbočuji na prvním možném sjezdu. Beru do ruky foťák a natěšen se vydávám podél cesty směr most. Miluji ten pocit, to vzrušení, to spojení historie a k tomu všemu nádherné krajiny kolem. Cítím, že mě to příjemně překvapí… a měl jsem pravdu. Čekal tam na mě starý kamenný klenbový most z 19. století, tedy z doby Unie mezi Norskem a Švédskem. Krásně zachovalý. No co vám budu povídat, prolezl jsem to kolem, spodem, horem a div nespadl do řekl pod mostem.

Takže teď už znám další úsek poutní cesty ST:Olavsleden, kterou si jednou střihnu. Už se těším až tento a další kamenné krasavce opět uvidím. A jako, že uvidím.

Něco málo z historie mostů na Karl Johanväg

Když Švédsko a Norsko vytvořilo v roce 1814 Unii, tak bylo důležité dobré silniční spojení mezi oběma zeměmi. Jedna z těchto silnic (nezapomeňte, že hranice Norska a Švédska je fakt dloooooouhá) byla pojmenována po švédském králi Karlu XIV Johanovi a byla nazvána Karl Johanväg. V zimě, když byla všude spousta sněhu, tak byla stezka mezi Norskem a Švédskem hojně využívána, ale v létě to bylo s terénem složitější. Vedla totiž po úzkých svazích a využívala také pěšiny na útesech horských masívů. Cestu Karl Johanväg postavili vojáci z Jämtlandských pluků. V roce 1835 otevřel hotovou cestu král Karl XIV Johan a právě po něm tedy byla nazvána. Cesta nebyla tak dobrá, jak si král přál a proto se hned začalo s jejím vylepšováním. Dřevěné mosty, které na trase původně byly, se postupně vyměňovaly za odolnější a stabilnější klenbové kamenné mosty. Většina mostů byla postavena v letech 1845-1865.

Na této padesáti kilometrové cestě se nachází 24 kamenných klenbových mostů, z nichž 21 je na švédské straně. Většina mostů je dokonce používána dodnes.

Related Post

Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *