Kalmarská unie (1397-1523) spojení Dánska, Švédska a Norska

Kalmarská unie byla personálním spojením království Dánska, Norska a Švédska a vznikla v roce 1397, přesněji byla podepsána 13. nebo 20. července ve městě Kalmar a trvala až do roku 1523. Do unie byly zahrnuty i dnešní Finsko, Island, Grónsko, Faerské ostrovy, Orkneje a Shetlandy. Tyto oblasti byly tehdy pod nadvládou Dánska, Norska a Švédska.

Vlajka Kalmarské unie
Vlajka Kalmarské unie

 

Před založením Kalmarské unie

Na počátku 14. století ve Švédsku vládl král Magnus II. Eriksson, jehož panování charakterizovala silná domácí opozice a finanční problémy. Švédsko navíc zachvátila v roce 1350 epidemie moru, které podlehla třetina obyvatelstva. Tato krize vedla k tomu, že se švédská aristokracie obrátila v roce 1363 na vévodu Meklenburska, jehož syn Albrecht (Albrekt av Mecklenburg) byl v průběhu následujícího roku oslavován jako král Švédska.

Albrecht Meklenburský se ocitl na trůně díky podpoře šlechty, která však na jeho následnou snahu o upevnění vlastní moci reagovala revoltou. Na stranu šlechty se tehdy postavila dánská a zároveň norská královna Markéta I. a v roce 1389 byl u Fälköpingu Albrecht poražen. Švédsko se poté spolu s Norskem dostalo do područí Dánska.

Mezi další předpoklady pro sjednocení patřila etnická a jazyková blízkost obyvatel, příbuzenské a majetkové vztahy, kterými se propojily šlechtické rody, ekonomické vazby a v neposlední řadě snaha čelit rostoucímu vlivu hanzy (1). Kromě toho stavové doufali, že personální unie přispěje k zachování jejich privilegií, neboť panovník se zaváže zachovávat stávající zákony jednotlivých zemí.

Dopis z 13. nebo 20. července 1397 o založení Kalmarské unie. Měl sloužit jako ústava, ale nikdy nebyl právně závazný. (zdroj Wikipedia)
Dopis z 13. nebo 20. července 1397 o založení Kalmarské unie. Měl sloužit jako ústava, ale nikdy nebyl právně závazný. (zdroj Wikipedia)

 

Podpis Kalmarské unie

Královna Markéta I. Dánská ovšem neměla právoplatného dědice, a tak adoptovala svého synovce Erika VII. Pomořanského. Na sněmu v Kalmaru v červenci roku 1397 byl potom Erik VII. Pomořanský korunován na krále Dánska, Švédska a Norska, čimž vznikla tzv. Kalmarská unie.

Kalmarská unie a postupný zánik

Období sjednocování ovšem ve Švédsku doprovázely konflikty. Obyvatelé projevovali značnou nespokojenost s novými daněmi, které zavedl Erik VII. Pomořanský. Rolnické povstání, které po jeho legendárním vůdci vešlo do dějin jako Engelbrecht, vyústilo v roce 1439 v Erikovo svržení. Kalmarská unie nedokázala mít pod kontrolou státní radu nebo hrady a Švédsko postrádalo oficiálního nejvyššího činitele.

V roce 1448 se Švédsko v podstatě od Kalmarské unie odtrhlo. Švédové si zvolili vlastního panovníka Karla VIII. Knutssona, zatímco Norové přijali dánského krále Kristiána I. Oldenburského. Později se vytvořila ve Švédsku zvláštní situace. Část unionistické šlechty sice uznala za svého panovníka dánského a norského krále Jana I., ale království fakticky spravovali regenti z dynastie Sture, kteří Janovi permanentně bránili ve vstupu do země. Král se marně snažil obnovit Kalmarskou unii.

Dánského krále Kristiána I., jenž hodlal upevnit svoji moc ve Švédsku, porazil v bitvě u Brunkebergu (předměstí Stockholmu) v roce 1471 tehdejší místodržitel Sten Sture Starší. Další dánská výprava vedená Kristiánem II. vyvrcholila v roce 1520 nechvalně známou stockholmskou krvavou lázní, při níž bylo nemilosrdně usmrceno kolem sta švédských šlechticů.

Kalmarská unie a mapa oblastí, které v ní byly zahrnuty. (autor Ssolbergj, zdroj Wikipedia)
Kalmarská unie a mapa oblastí, které v ní byly zahrnuty. (autor Ssolbergj, zdroj Wikipedia)

 

Mezi šlechtici, kterým se podařilo uniknout popravě při stockholmské krvavé lázni, byl i mladý Gustav Eriksson. Na sklonku roku 1520 shromáždil Gustav armádu s cílem vyhnat ze Švédska dánského krále Kristiána II. Gustav uspěl a 6. června roku 1523 byl korunován na krále Švédska. Jeho královské jméno bylo Gustav I. Vasa. Rod Vasa poté panoval Švédsku až do roku 1654. Dnes je právě datum 6. 6. ve Švédsku oslavováno jako Národní den (Nationaldagen).

Kalmarská unie a její panovníci

  • 1387 – 1412 Markéta I. Dánská (Margrete I Valdemarsdatter)
  • 1412 – 1439 Erik VII. Pomořanský (Erik av Pommern)
  • 1439 – 1448 Kryštof Bavorský (Kristofer av Bayern)
  • 1448 – 1481 Kristián I. Dánský (Kristian I)
  • 1481 – 1513 Jan I. Dánský (Hans)
  • 1513 – 1523 Kristián II. (Kristian II)

(1) Hanza znamenala svazek německých obchodních měst, která provozovala dálkový obchod. Založena byla v polovině 12. století, fungovala půl tisíciletí, až do poloviny 17. století. Z původního spolku německých obchodníků se původní Hanza rozrostla ve svaz hanzovních měst, který prosazoval své zájmy v cizích zemích i vůči vlastnímu panovníkovi.

Hanza byla původně společenstvím kupců ze švédského Gotlandu (první zmínky se váží k roku 1161). Sídlo bylo tehdy ve městě Visby. Ve 13. století se však začala formovat jako spolek měst. V dobách svého největšího rozmachu ve 14. století představovala hanza samostatnou politickou a vojenskou sílu, která vedla války, uzavírala mír a navázala diplomatické styky s řadou států. V letech 1367–1370 válčila za podpory Švédska a meklenburského knížectví s Dánskem, které narušilo její privilegia.

Zdroje

  • Wikipedia
  • Společník cestovatele – Švédsko, vydavatel Euromedia Group

Související články

 

Related Post

Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *