Iceland 2014

Je to již více než dva měsíce, co jsme se vrátili z nezapomenutelného roadtripu napříč „ledovou“ zemí a já mám na svých hodinkách pořád islandský čas (-2 hodiny SELČ).

Inspirativní Cestopis Extrémní Ledovou Absolutně Nepopsatelnou Divočinou
Inspirativní Cestopis Extrémní Ledovou Absolutně Nepopsatelnou Divočinou

 

Asi si neodpustíte poznámku, co z toho mám a co mě k tomu vede, někteří z vás při tom nevěřícně určitě kroutí hlavou. Mohu vás s čistým svědomím uklidnit a říct, že to není ani dílem lenosti, ani výsledkem rádoby vtipné sázky. Důvod je zcela prozaický. Pobyt na Islandu mne natolik ovlivnil, že se s ním, alespoň touto lehkou formou, neustále udržuji ve spojení. A že mi to za ty „česko-časovo-přepočítávací peripetie“ opravdu stojí 🙂

Mapa s trasou naší cesty
Mapa s trasou naší cesty

 

Snad se vám bude článek líbit a omluvíte malý výlet na sever, kde šumí ledovcová voda, voní mech a pálí síra.

Hned v úvodu si dovolím jedno velké varování. Zážitky z Islandu jsou totiž slovem a písmem, ba dokonce i obrazem, nepopsatelné.

Magické první ráno na Islandu - Pingvellír
Magické první ráno na Islandu – Pingvellír

 

Náš road trip začal 31. července 2014, kdy jsme ve čtyřčlenném složení vyrazili z Ostravy přes Prahu směr Berlín, odkud nám v pozdním horkém večeru odlétalo letadlo do Keflavíku. Batohy a krosny byly narvány k prasknutí potřebnou výbavou (stany, spacáky, karimatky, vařiče, zimní a horské potřeby, trekkové hole místo detektoru výše hladiny v ledovcových řekách, atp.), my sami jsme pak v úmorném vedru prožívali očistec v zimním oblečení a obuvi … nic ale nebyl problém, protože nadšení a očekávání bylo tak veliké, že pár krůpějek potu na čele nikoho neodradilo…

Neodradilo nás ani to, že jsme se v letadle lowcostové společnosti tísnili jak cestující v indických vlacích třetí třídy. Byli jsme čerství, odhodlaní a natěšení na poznávání země, o které jsme doposud jen četli nebo slyšeli. Mysleli jsme si, že víme hodně, ale až na místě jsme zjistili, že vlastně nevíme vůbec nic… Cestovali jsme s pokorou a úctou, které nás provázely na každém kroku. Až na Islandu jsme poznali skutečný význam slova ticho, tma či kontrast a jevy či živly jako duha, voda, láva dostaly naprosto jiné rozměry.

Jedno z mnoha míst plné kontrastů. Sníh a horká půda těsně vedle sebe, takové jsou Čarodějné hory.
Jedno z mnoha míst plné kontrastů. Sníh a horká půda těsně vedle sebe, takové jsou Čarodějné hory.

 

První kroky na islandské půdě směřovaly do autopůjčovny, kde na nás čekal více než půl roku objednaný terénní Jeep. Uložili jsme veškeré batožiny do jeho útrob a vydali se vstříc dobrodružství. Objem motoru 4,7 litrů a výkon přes sto koňských sil jednoznačně ospravedlňoval nekončící průvan v palivové nádrži, ale také zaručoval jistotu překonání všech překážek. Čekalo nás téměř 3.000 km po cestách, vlastně většinou necestách, přes hory, sopky, ledovce, úzkými soutěskami, průrvami ve skalách, krkolomnými stoupáními nebo napříč pustou měsíční krajinou, lávovými poli a v neposlední řadě také přejezdy a brodění potoků, řek a vodních ploch o různé hloubce a síle průtoku. Adrenalin zkrátka patřil k povinné výbavě řidiče a mnohdy bylo snazší strachy řídit, než sedět na místě spolujezdce 🙂

Náš původně černočerný Jeepík aneb i podle množství bahna na voze se pozná kvalita dobrodružství :)
Náš původně černočerný Jeepík aneb i podle množství bahna na voze se pozná kvalita dobrodružství 🙂

 

Naše cesta tedy začala na keflavickém letišti a vedla v nočních hodinách přes Reykjavík až k Pingvellíru, kde jsme na prázdném udržovaném parkovišti zaparkovali auto a uložili se v jeho útrobách alespoň ke kratičkému spánku. Venku byla kupodivu relativní tma a únava vystoupala na tak vysokou hodnotu, že jsme všichni v krkolomných polohách usnuli jako nemluvňata. Ráno jsme poprvé a rozhodně ne naposled, použili hlášku z filmu Slunce, seno,… „Kelišová, zavřete tu hubu, když se divíte!“ Opravdu. Po procitnutí do neskutečné zimy (teplotní rozdíl skoro 30 st.) a otření mlhového oparu na vnitřním skle auta, nám spadla čelist… Nádherný ranní rozbřesk, pohledy jak ze žurnálu, samoobslužná platba na vyhřívané toaletě s proskleným výhledem na hory platební kartou a nikde nikdo… Nabízel se nám pohled na místo, kde byl nejen vyhlášen první islandský parlament, ale hlavně na přírodní úkaz, tedy střet euroasijské a americké litosférické desky… Z rozjímání nás vytrhly kvílející brzdy výletního autobusu, který kolem sedmé hodiny ranní přivezl první skupinu turistů. Pořád jsme totiž jeli po asfaltovém okruhu nazvaném příznačně „Golden Circle“, který krouží kolem celého ostrova a spojuje ty „nejlákavější“ památky. Cesty po něm doporučují 9 z 10 cestovních kanceláří a i proto jsme se rozhodli jet na vlastní pěst. My jsme totiž – jako správní dobrodruhové – zamířili tam, kde vedou pouze horské a terénní silnice a rovněž tam, kde se dá říct, že je konec světa. Prostě tam, kam vás moc cestovek nedoveze. Po rozloučení se s civilizovanou stránkou Islandu (ještě předtím jsme povinně zastavili u Stokkuru, Geysiru, který dal všem ostatním gejzírům své jméno a u grandiózního vodopádu Gullfoss) jsme sjeli na horskou silnici F 35 a zamířili do čarovných Čarodějných hor…

Geysir Stokkur
Geysir Stokkur

 

Vodopád Gullfoss
Vodopád Gullfoss

 

V jediném kempu široko daleko jsme pak za 1.600 ISK za stan a dvě osoby rozvinuli bivak a poprvé přečkali celou, a rovnou tu nejmrazivější, noc. Název Čarodějné hory tomu místu patří oprávněně. Ze zeměpisného hlediska oblast plná sulfatarů a jílových prudkých vyvýšenin, z pohádkového pohledu peklo na zemi. Všude pach síry, oblaka kouře, vřídla se živou a mrtvou vodou. Zkrátka malý chemik by měl radost, tolik chemických reakcí na jednom místě 🙂

Čarodějné hory
Čarodějné hory

 

Hveravellír – místo našeho prvního koupání v termálních pramenech
Hveravellír – místo našeho prvního koupání v termálních pramenech

 

V následujících 14ti dnech se role navigátora v našem voze ujala anglicky hovořící navigace, která nás svým hlubokým hlasem a hláškou „kontinjů on d roud“ vždy – někdy i spolehlivě – dovedla na místo určení. Ať už to byly přenádherné Západní fjordy a zaniklá osada s továrnou v Djupavíku, malebné městečko Holmavík, termální koupaliště, jezírka či bazény přímo u Grónského moře nebo naopak hluboko ve vnitrozemí, adrenalinové horské silnice nebo cesty centrální vysočinou, která by mohla směle konkurovat měsíční krajině, nebo taky cesty k ledovcům, vodopádům a sopečným kráterům, přes stovky potoků a řek. Naše dlouho předem plánovaná trasa vedla z jihu na západ, ze západu na sever a dále drobnou oklikou směrem východním opět na jih.

I taková duha je na Islandu běžně k vidění
I taková duha je na Islandu běžně k vidění

 

Cestou na Západní fjordy – krásné místo, které je kvůli své poloze turisty často opomíjeno. My jej považovali jako jedno z nejkrásnějších.
Cestou na Západní fjordy – krásné místo, které je kvůli své poloze turisty často opomíjeno. My jej považovali jako jedno z nejkrásnějších.

 

Malinký přístav na konci cesty Westfjords
Malinký přístav na konci cesty Westfjords

 

Rozpadlé molo v dnes již zaniklé osadě Djupavík
Rozpadlé molo v dnes již zaniklé osadě Djupavík

 

Všem dobrodruhům a milovníkům adrenalinové jízdy za volantem doporučuji přejezd horské silnice F 66. Sám její popis působil dobrodružně a my na jejím začátku velmi odhodlaně. Začínala nevinně, táhla se údolím kolem jedné z mnoha řek a přes její ramena se několikrát brodila. Dokonce jsme v jejím počátku projížděli i lesíkem, což znalci Islandu potvrdí, není příliš často vídaný jev. V podstatě se dá říci, že na tomto ostrově vzrostlé dřeviny vůbec nejsou, a pokud ano, jsou chráněny a obehnány vysokým plotem a školní výpravy k nim pořádají vzdělávací exkurze. Po několika kilometrech začalo zpočátku nenápadné, pak již naprosto nepřehlédnutelné stoupání, které dosahovalo až 19%. To by ani nebyl problém, kdyby tato šotolinová silnice nebyla úzká jen na jedno auto a nekroutila se jak nenasyta, co zapil třešně mlékem. Byla zařízlá do hory a z krajnice byl jedinečný výhled do desítek metrů hluboké propasti. No řeknu vám, ti, co seděli napravo, raději koukali do hledáčků fotoaparátů a kamer, ti, co seděli nalevo, v lepším případě řídili, v horším případě odvraceli zraky na opačnou stranu a hledali rozptýlení jinde. Adrenalin stříkal z uší a kabinou se nesl huronský smích. Stoupání bylo tak prudké, že jsme byli kompletně zařezáni do sedaček. Endorfiny zaplavily kokpit, a tak když jsme konečně dospěli na vrchol hory, krom nádherného výhledu, ticha a vůně jsme jako bonus obdrželi i nepopsatelný pocit vítězství. Sedli jsme pak na bobky do krásně měkkého mechu a snažili se vstřebat ty extrémní zážitky, o kterých se nám ani nesnilo. Stokrát můžeš něco číst, stokrát můžeš prohlížet fotky, ale prožít si to na vlastní kůži je zážitek z kategorie absolutně nepopsatelných.

Sněhulák v srpnu? Proč ne!
Sněhulák v srpnu? Proč ne!

 

Klidný konec adrenalinové cesty F66
Klidný konec adrenalinové cesty F66

 

Jeden z lehkých brodů na horské cestě F 586
Jeden z lehkých brodů na horské cestě F 586

A tak to bylo se vším, kdybych rozepisovala naše zážitky den po dni, dalo by to na román. Island je prostě drsná země plná kontrastů, krásných barev, sopek, lávových polí, gejzírů, ledovců, řek, jezer a vodopádů, porostlá mechem a trávou, ale mnohdy jen pokrytá sopečným popelem. Projeli jsme ji křížem krážem. Za volantem jsme se střídali, všichni jsme se několikrát brodili nebo se na úzkých a strmých cestách vyhýbali jiným dobrodruhům. Spali jsme výhradně ve stanech, vařili na vařiči, koupali se v termálních pramenech, v noci mrzli ve spacácích, ale bylo nám skvěle. Na pár dní jsme byli v nedotčené přírodě, mnohdy sami. Počasí nám přálo, teploty se pohybovaly kolem +10 stupňů přes den, v noci bylo nejchladněji těsně pod nulou, párkrát vzduchem poletovaly sněhové vločky, pár dní pršelo.

Přístav Husavík na severu
Přístav Husavík na severu

 

Kouřící sulfatarynedaleko sopky Krafla
Kouřící sulfatarynedaleko sopky Krafla

 

Čarodějné hory, západní fjordy, Husavík na severu a marná snaha pozorovat velryby, centrální vysočina a měsíční krajina, jižní cesty kolem ledovců, odvážné pozorování vtipných tučňáko-kačenek Papuchálků na útesech u Víku, dovádivé skotačení tuleňů v ledovcové zátoce Jökulsárlón, výpravy do kráterů nebo poznání absolutní tmy hluboko v jeskyních.

Pravidla pro brodění ledovcových řek
Pravidla pro brodění ledovcových řek

 

Všudypřítomná lávová pole
Všudypřítomná lávová pole

 

Duhové hory – Langmanalaugar
Duhové hory – Langmanalaugar

 

Lakagígar – pohled na zástup kráterů
Lakagígar – pohled na zástup kráterů

 

Bylo toho hodně a stejně málo. Nikdy nezapomenu na koupání v Grónském moři, do kterého jsme vběhli jako malí po horké koupeli v termálním vřídle, námořní výpravu na rozbouřeném moři za velrybami, které nám však neukázaly ani jedinou ploutev, cestu na ledovec nebo skákání šipek za silného deště do horkého jezírka. Z paměti se mi nikdy nevytratí adrenalinové řízení a brodění ledovcových řek, miliony všudypřítomných ovcí a islandských koníků, horká půda pod nohama nebo zajímavá chuť fermentovaného žraloka.

Zatopený kráter v oblasti Lakagígar
Zatopený kráter v oblasti Lakagígar

 

Cesta na ledovec
Cesta na ledovec

 

Ledovcová zátoka Jökulsárlón
Ledovcová zátoka Jökulsárlón

 

Tuleň
Tuleň

 

Papuchalek
Papuchalek

 

Více než 40 let leží tento vrak US Navy na jižním pobřeží Islandu
Více než 40 let leží tento vrak US Navy na jižním pobřeží Islandu

 

A na závěr vodopád Seljalandsfoss, za který se můžete podívat ;)
A na závěr vodopád Seljalandsfoss, za který se můžete podívat 😉

 

Ale nejvíc to náramné a opravdové ticho, klid, respekt, úcta a pokora. Byly to jednoduše úžasné dva týdny plné rozjímání, poznávání, legrace a dobrodružství.

Autentické záběry z horských cest

Kdyby vám nestačily fotografie u tohoto článku, tak další nemalé množství najdete na luciferku.rajce.idnes.cz.

Autor článku a fotografií Lucie VavrečkováMarkéta Nečasová

envy-kilpi-oznaceni

Related Post

 
Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

4 komentáře: „Iceland 2014

  • Pavel Stanco
    2014-11-30 (18:55)
    Permalink

    No mě hlavně neskutečně nažhavily ty fotky, takže už mám Island v deníčku 😉

     
    Reagovat
    • 2014-11-30 (20:36)
      Permalink

      Dekuji panove … A ja verim, ze jednou se tam vypravim neomezena casem … Porad z toho cerpam … Uzasny zážitek to proste byl 🙂

       
      Reagovat
  • 2014-11-30 (18:52)
    Permalink

    Úžasný článek o úžasné zemi. Ideální země pro lidi, kteří vydrží sami se sebou a vystačí si.

     
    Reagovat
  • 2014-10-27 (20:48)
    Permalink

    🙂 … velmi hezké. Také jsem tam byl a nenapsal bych povídání lépe! Krásná země!

     
    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *