Až budete číst tyhle řádky…

Až budete číst tyhle řádky, budu pravděpodobně na palubě trajektu, kdesi v Baltském moři. Budu si užívat slanej vzduch a možná mi konečně dojde, že je pro tentokrát konec…

Ta zpráva přišla hodně nečekaně a udělala docela velkou čáru přes rozpočet.

„Práce už pro letošek není, další měsíc už nebudu platit dům, sezona je u konce.“

Tečka, konec, sedim tu ve vyklizeném pokoji a koukám na moje dva batohy, ve kterých je vlastně všechno co vlastním a pořád si nechci připustit, že pojedu pryč ze Švédska a že si musím vymyslet co budu dělat příští měsíc a taky co bude přes zimu a příští rok.

Autoportréty mi moc nejdou, ale když už odjíždím, tak si jeden dovolím.
Autoportréty mi moc nejdou, ale když už odjíždím, tak si jeden dovolím.

 

Vím jen, že to bude jinak a snad i zábavněji a pevně věřím, že to bude v království, ale kdo ví. Nikdy jsem moc neplánoval dopředu a ono se to zase nějak vyvrbí, jako vždycky. Teď jsem se, v tom všem rozjímání, začetl do zpráv, co mi za dobu, co píšu tenhle zápisník přišly (těm kterým jsem neodepsal, bych se chtěl omluvit). Uvažuju o čem ti lidé vlastně někdy přemýšlí, když píšou. A jak si představují, že to tady vlastně funguje.

Pravdou je, že ve chvíli, kdy máte sezóní práci, tak nikdy nemáte úplnou jistotu.

Můj věrný kamarád Olaf, co my se za ten rok navyváděli piškuntálií...
Můj věrný kamarád Olaf, co my se za ten rok navyváděli piškuntálií…

 

Teď začalo za oknem drobně sněžit. To bude výlet… 13 hodin po Švédsku na trajekt, pak 4 hodiny na moři a dalších x hodin přes Německo až do rodné hroudy. Hlavou se mi honí spousty slov, ale napíšu je raději až jindy, můj mozek si právě teď vzal dovolenou a já už jen uvažuju o těch posledních drobnostech, co vzít, co uvařit na tu štreku, kam jsem si dal ručník a kartáček.

Po 4 odbočkách najedete na dálnici a pak pokračujte rovně...
Po 4 odbočkách najedete na dálnici a pak pokračujte rovně…

 

Užívejte si, plňte si sny a já se ozvu až budu o pár tisíc kilometrů jinde.
Pepa

pepa.horakPepa se narodil a vyrůstal v Praze, po 1. semestru skončil vysokou, pár let prodával v krámku a aby úplně nezcvoknul z města, tak si začal plnit svoje sny. Ke štěstí mu stačí málo, a tak je překvapivě často šťastnej. Skáče na kole a lyžích, leze po horách a skalách, chodí na slacklajně a kácí stromy. Jeho filosofie je prostá: Pokud máte kolem sebe dobrý lidi, zažíváte dobrý věci. Pokud máte kolem sebe špatný lidi, měli byste se poohlédnout po jinejch.

Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

2 komentáře: „Až budete číst tyhle řádky…

  • Profilový obrázek
    2015-12-08 (17:06)
    Permalink

    Milý Pepo,
    nikdy jsem žádný blog nečetla a na ten Tvůj jsem vlezla, protože jsem malovala břízky ze Storforsen a otevřela jsem si „staré rány“ a potřebovala jsem se podívat, co se na severu děje. Udělal si mi obrovskou radost, protože jsem se fakt hezky bavila, že to má někdo s královstvím dost podobně jako já. Tedy ne že bych byla přes dřeva, to nee, byla jsem tam jako kancelářská myš a po 20 letech se mi tam podařilo na chvilku vrátit. Snad se Ti po návratu dobře daří, v lepším případě už máš naplánováno. Jo člověk tady pak tak nějak podivně trčí, děkuji hodně mi pomohla věta a správných a špatných lidech. Dneska jsem přesně něco takového potřebovala, takže jdu za těmi správnými. Hodně štěstí Veronika

    Reagovat
  • Profilový obrázek
    2015-10-31 (18:30)
    Permalink

    Ty jo škoda, na članky od Pepy jsem se nejvic těšil. Tak hlavně šťstnou cestu domu. 😉

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *