Ales Stenar, nejzachovalejší švédská kamenná loď

Seděl jsem v hospodě se švédským obchodním partnerem a vedli jsme společenské řeči, když jsme se dostali k tomu, kde jsme byli na dovolené. Sáhl jsem po mobilu a pravil mu: „letos jsme byli i v jižním Švédsku“ a ukázal mu pár fotografií. Uznale pokýval hlavou a řekl: Ales stenar, tam jsem nikdy nebyl“.

Na planině nad vesnicí Kåseberga se nalézá největší nejlépe zachovalá kamenná loď ve Švédsku. Asi vám teď vrtá hlavou, jak může být loď kamenná. Ono tak ani nejde o skutečné plavidlo jako spíše o symbolické, kde jeho obrys je naznačen 59 velkými balvany. Naznačená loď je dlouhá 70 metrů, široká až 19 a jednotlivé kameny váží několik tun. Proto se nemusíte bát, že je vaše děti vyvrátí, když na ně budou lézt. Měl jsem z toho nejdříve trochu smíšené pocity, když mi děcka začala dělat rozporky mezi sousedními kameny, ale okolo stojícími Švédy to bylo přijato s obdivem a jejich ratolesti je začali hned napodobovat. Byl jsem rád, že to nebyli žádní škarohlídi obviňující nás z ničení švédského kulturního dědictví.

Asi vás moc nepřekvapí, že kameny nejsou na planině vztyčeny jen tak halabala. Jejich umístění sloužilo výborně jako astronomický kalendář. Při zimním slunovratu, nejkratším dni v roce, slunce vychází nad jihovýchodním záďovým kamenem a zapadá vedle středového kamene číslo 16 na jihozápadě (při pozorování ze středu lodě). Při projekci do půdorysu lodě pak denní část pokrývá ¼ lodě a noční ¾. Při letním slunovratu je situace obrácená, slunce vychází nad středovým kamenem na opačném boku lodě a zapadá na severozápadním příďovým kamenem. Denní a noční plochy pochopitelně pokrývají plochy v opačném poměru než v zimě. Při denní rovnodennosti vychází slunce nad kamenem číslo 12 na východní straně a zapadá nad kamenem číslo 12 na západní straně lodě.

Loď je rozdělena přesně na poloviny na denní a noční část. Muselo to být nádherné životní dílo starodávného astronoma, který byl všímavý a hlavně vytrvalý. Než si všechno ověřil, muselo jistě uběhnout mnoho let.

Většina podobných velkých „lodí“ byla postavena během vikingské éry kolem let 800-1050 n. l. Kameny na bocích lodě jsou z žuly a ruly zatímco prostřední kameny jsou pískovce. Na některých kamenech jsou kruhové značky, které naznačují, že kameny byly dříve součástí nějakých starších megalitických struktur, jako jsou třeba dolmeny. První písemná zmínka o kamenech pod dnešním jménem je z roku 1624, dříve byly označovány jako kameny na vřesovišti. Dlouho byly prostě jen vnímány jako součást krajiny. Na konci 17. století se dostaly na mapu pobřeží, kde sloužily jako navigační bod. A první známá turistická fotografie je z roku 1914. Tak zase jsme přišli pozdě.

V minulosti byly některé kameny vyvrácené a zanesené pískem. První restaurační práce byla udělána v roce 1916, ale dnes už o tom není moc známo. Další práce z roku 1956 také postrádala archeologickou dokumentaci, takže teprve až na konci 80. let minulého století archeologové a geologové místo podrobně prozkoumali. Sedm vzorků bylo podrobeno C-14 radiouhlíkové analýze, která vnesla trochu světla do datování místa. Ale zase ne tak moc. Šest vzorků ukazovalo na dobu kolem 600 n. l., za to sedmý mířil na dobu až k 3500 př. n. l. Místo bylo prozkoumáno i radarem, který ukázal na stopy různých starých struktur, mezi nimi i kruhové, jež jsou interpretovány jako kamenné mohyly, druhy starověkých hrobek.

Ales Stenar patří mezi hojně navštěvovaná švédská místa, ročně si sem najde cestu několik set tisíc lidí. Otázky proč a kým byla kamenná loď postavena, jsou však stále nezodpovězené. To ale vůbec nevadí, protože pokud jste archeology, máte alespoň ještě šanci se proslavit. A všichni ostatní si mohou užít nádhernou krajinu, přes kterou prochází ovce a hlavně fantastické výhledy na moře. Já osobně jsem si představoval, jak udatný a slavný náčelník byl milován svým lidem, který mu po smrti postavil kamennou loď s pohřební místem. To se sice nenašlo, ale možná proto, že jedné přízračné noci se loď dala do pohybu a i s pohřbeným náčelníkem vyplula na moře. A když se po čase vrátila, aby opět vyhlížela na moře čekajíc na dalšího hrdinu, byla již prázdná.

Autor článku a fotografií Milan Dvořák, Poutník.cz

Related Post

Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *